Ježčí planeta

Třetí Osada na serveru.

Historie města

Daleko v hlubinách vesmíru, tam, kde se světlo hvězd tříští o barevné prachové mlhoviny, existovala planeta známá jako ježek – domov hrdých, rychlých a neobyčejně vytrvalých ježčích bytostí. Byly inteligentní, dvounohé, s ostny, které se leskly jako kov pod světlem tří měsíců této planety. Jejich kultura se točila kolem rychlosti, zvuku a energie, která proudila pod povrchem planety jako žhavé žíly. Na severní polokouli ježka se nacházela malá, ale důležitá osada jménem Hvězdné Ostny. Nebyla to velká metropole ani technologický zázrak, ale místo plné historie. Domy byly vystavěné z poskládaných krystalů, které měnily barvy podle nálady oblohy, a uprostřed osady stála vysoká, spirálovitá věž – starobylý ukazatel směru pro cestovatele, který už po staletí nezištně chránil jejich cestu. V této osadě žili mladí ježci jménem Fida_O a Jenda_06. Byli zvědaví, rychlí a snad až příliš dobrodružní. Na rozdíl od ostatních ježků se nikdy necítili svázáni tradicemi. Toužili poznat, co se skrývá za hranicemi planety – za hvězdami, které se každou noc třpytily nad jejich hlavou. Staří v osadě říkali, že není nic krásnějšího než jejich vlastní svět, ale kluci měli pocit, že vesmír skrývá mnohem víc. Jednoho večera, kdy se tři měsíce seřadily do jedné linie a krajina byla zalita modrostříbrným světlem, se ozvalo podivné dunění. Zem se zachvěla a prastaré krystaly ve věži měnily barvy chaoticky, jako by se snažily varovat celý svět. Kluci vyběhli ven a spatřili něco, co ještě nikdy předtím neviděli – obloha se rozevřela a skrze trhlinu v prostoru pronikalo oslepující světlo. „To není kometa,“ zašeptala jedna stará ježčí moudrá žena z rady, když se přiblížila ke klukům. „To je… návrat!“ Nikdo pořádně nevěděl, co tím myslí, ale brzy se ukázalo, že světlo nezvěstuje zkázu.

Z otvoru v obloze se objevilo něco jako kovová kapsle a jemně přistála na okraji osady. Všichni se shromáždili kolem, ale víko se neotevřelo. Kluků zvědavost byla silnější než strach. Opatrně položili ruku na chladný kov – a kapsle se začala rozevírat. Uvnitř nebyla zbraň ani nebezpečný tvor, ale malý energetický krystal, který pulsoval rytmicky, jako by měl vlastní tep. „To je Srdce Ježka,“ hlesla moudrá žena. „Mysleli jsme, že je navždy ztracené.“ Podle legendy kdysi planeta disponovala energií tak silnou, že ježci dokázali cestovat rychlostí, která překročila samotný zvuk. Ale když Srdce Ježka zmizelo, svět se zpomalil – doslova. Tektonická energie se uklidnila, atmosféra zeslábla a kultura ježků se musela přizpůsobit novým, klidnějším časům. Nikdo však netušil, kam se ztracený krystal poděl. Dokud se teď nevrátil. Srdce začalo zářit stále silněji a zdálo se, že reaguje na kluků přítomnost. Staršinové usoudili, že to není náhoda – planeta si sama vybrala své průvodce. „Kluci,“ řekla moudrá žena, „musíte krystal odnést do jádra planety. Jen tam se může spojit s energií Ježka.“ Kluci cítili strach i odhodlání. Věděli, že cesta nebude snadná. Pod povrchem planety se nacházely rozsáhlé labyrinty, prastaré chodby a mechanické pasti z dob dávno zapomenutých civilizací. Ale cítili, že je to jejich osud. A tak se vydali na cestu – s krystalem v rukou, světlem v srdci a vědomím, že na nich závisí osud celé ježčí planety. Osada Hvězdné Ostny je sledovala, dokud nezmizeli za horizontem.

A přestože nikdo nevěděl, co je čeká, všichni doufali, že jejich odvážné srdce vrátí planetě to, co ztratila – rychlost, energii a skutečnou sílu.Jakmile kluci umístili Srdce Ježka do jádra planety, zem se znovu rozzářila mohutným světlem. Komora se třásla, výbuchy energie tančily po stěnách jako živé blesky a celý prostor se zbarvil do zlaté barvy. Kluci cítili, jak je síla planety objímá, ale tentokrát je netlačila k zemi — naopak. Najednou se kolem nich vytvořil sloup světla, který prudce vystřelil nahoru. Kluci v něm levitovali, ne vyděšení, ale nadšení — cítili, jak jim ze zad vyletují jiskry, ostny září modře a tělo naplňuje energie, jakou nikdy nezažili. „Planeta tě vede,“ ozvalo se v jejich mysli. Nebyl to hlas člověka ani ježka, spíš samotné planety. A pak to přišlo. Sloup světla se pohnul vzhůru a kluci s ním. Letěli rychlostí, která se zdála nemožná, ale přesto je nepálila ani neohrožovala. Všechno se kolem nich míhalo jako proud hvězd. Během několika vteřin prorazili horniny, staré chodby a nakonec i samotný povrch planety — jako kometa zrozená v hlubinách. Nad osadou Hvězdných Ostnů se nebe roztrhlo světlem. Všichni ježci, kteří se shromáždili venku, zvedli oči k obloze.

Odtamtud se snášeli postavy obklopené zlatým závojem energie. Byli to kluci. Dopadli na měkký krystalový písek uprostřed osady, lehce jako pírko. Sloup světla se rozplynul a zanechal po sobě jen jemné prskání energie. Jejich ostny stále zářily modře, ale už klidněji. „Kluci, jste v pořádku?!“ zvolala jejich rodina. kluci se usmáli. „Nikdy nám nebylo líp.“ Za pár okamžiků se obloha rozzářila. Po celé planetě se energie z jádra rozprostřela ven, jako když se rozpadne tisíc světelných kapek. Krajina začala znovu růst, rostliny se probouzely, krystaly měnily barvu a síla planety se navracela do každého kouta. Moudrá žena se k němu přiblížila a řekla: „váš návrat znamená, že vše dopadlo dobře. Srdce Ježka je probuzené. A vy…vy jste obnovili to, co bylo zapomenuto.“ A pak se stalo něco, co nikdo nečekal — samotná planeta vyslala do nebe obrovský světelný paprsek, jako kdyby chtěla odpovědět celému vesmíru. Byla to zpráva. Zpráva, že Ježek znovu žije. Osada propukla v jásot. Děti běhaly kolem kluků, starší se ukláněli s úctou, a i když se osada zdála malá, ten večer působila jako nejjasnější místo v celém vesmíru. kluci vystoupali na vyvýšený kopec poblíž osady. Odtamtud viděli svět, který zachránili — svět plný života, energie a naděje. „Jsme doma,“ řekli tiše. A planeta jim odpověděla teplým, jemným pulzem pod nohama. Tak skončilo jejich první velké dobrodružství. A všechny další teprve čekaly.

Starosta & Místostarosta

• Jenda_06 & Fida_O

Bankéř

• Jenda_06

Obyvatelé města

• Jenda_06

• Fida_O

Banner města